GLOSA K JEDNOMU KONCERTU A NEDOCENĚNÉMU VÝROČÍ.

29.03.2010 16:59

V úterý 23. března mě v Rudolfinu potkalo štěstí v podobě nečekaného zážitku – konal se tu koncert Symfonického orchestru Pražské konzervatoře, na programu byl jednak (mně zcela neznámý) symfonický hold Vítězslava Nováka Slovensku V Tatrách, a pak přišly dva vrcholy večera – před přestávkou Chopinův Koncert f-moll pro klavír a orchestr a na závěr Dvořákova Novosvětská. To, že klavírista Lukáš Klánský je jeden z největších, i v zahraničí uznávaných, talentů mladé generace, jsem věděl, překvapil mě však v Chopinovi zralostí výrazu a uměním barevně odstínit jednotlivé plochy, od romanticky vypjatých až po ty ztišeně meditativní. 
Stejně mě překvapili mladičtí konzervatoristé svým „dospělým“ citem pro dvořákovskou dynamiku, vypjatým kontrastem mezi lyrikou smyčcové sekce a intenzitou žesťů. Ještě větším zážitkem však bylo samotné důstojné připomenutí výročí, jehož význam si, obávám se, širší veřejnost stále neuvědomuje: letos v březnu uplynulo 200 let od založení Společnosti pro podporu a povznesení (německé „Beförderung“ v jejím názvu je jednak „podpora“, ale také „povýšení, povznesení“) hudby v Čechách. Díky štědré podpoře této společnosti mohla být vzápětí založena tak velevýznamná instituce, jakou je už 200 let Pražská konzervatoř. Společnost založila kultury milovná a vlastenecky cítící česká šlechta – pojmy „vlastenecká“ a „česká“ je třeba chápat v zemském, nikoli jazykově nacionalistickém slova smyslu. (Toto druhé chápání je neblahým plodem teprve dalších let). A nebyla to akce ojedinělá – mezi jmény donátorů nalézáme vedle slavných jmen jako Clamm-Gallas, Sternberg, Waldstein aj. např. i dvě jména hrabat z rodu Nostitzů – těch samých Nostitzů, kteří dvě desetiletí předtím de facto spoluzaložili novodobou tradici profesionálního českého divadla postavením Národního hraběcího Nostitzova divadla (1783), známého později až dodnes jako divadla Stavovského. Divadla, které už je navěky spojeno s prvořadou událostí světové kultury, se světovou premiérou Mozartovy „opery oper“, Dona Giovanniho…    

Na rozdíl od našich severních i jižních sousedů jako bychom u nás v „plebejských Čechách“ pořád roli tuzemské šlechty pro utváření novodobé české kultury nedoceňovali. Přitom právě založení Pražské konzervatoře (stejně jako Stavovského divadla) dokazuje, že jsme měli v minulosti štěstí na šlechtu nejen rodem, ale i duchem. Kéž by to druhé platilo i pro náš soudobý „establishment“ a potenciální mecenáše umění…

Vladimír Just 

Vyhledávání


Jednota pro zvelebení hudby v Čechách
obnovená při Pražské konzervatoři

Novinky

17.07.2010 16:36

Pražská konzervatoř a Jednota pro zvelebení hudby v Čechách v České televizi

Podívejte se na reportáž v pořadu České televize Z METROPOLE. Po spuštění najeďte "jezdcem" na 14:25 minutu pořadu.  
25.05.2010 17:03

Zápis z 1. Valné hromady a jednání Rady Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách

Zápis z 1. Valné hromady a jednání Rady Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách ze dne 1. května 2010 v salonku Pálffyovského paláce   1. Po krátkém koncertním zahájení klavíristy Lukáše Klánského pronesl úvodní slovo předseda Přípravného výboru Jednoty – ředitel Pražské konzervatoře Pavel...
03.05.2010 15:34

Tisková zpráva

Tisková zpráva:     V sobotu 1. května 2010 proběhla v Pálffyovském paláci 1. Valná hromada znovuobnovené Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. Byly projednány a schváleny stanovy, zvoleni členové Rady Jednoty a předseda, jímž se stala Adrienne von Korff Schmising-Kerssenbrock. Cílem...